Minulý víkend jsme měli v Brně možná jednu z posledních šancí okusit atmosféru druholigového fotbalu. V kuloárech se totiž spekuluje, že současná špička této soutěže nebude mít na postup do Gambrinus ligy peníze, což Zbrojovce otevírá dvířka kontumace. Více
Tenhle podnik není nějaká obyčejná nalívárna s parketem, nýbrž akciovou společností nabízející možnost „oslavit výjimečnou událost svého soukromého nebo obchodního života.“ Prďácká atmosféra je natolik důkladná, že se tu sami cítíte být akcií ztracenou v kapse manšestrového saka. Více
Tohle je příběh člověka, kterej si to uměl zařídit. Z revizora kotlů adamovské strojírny a vzorného člena strany, jehož hlavní ideovou náplní byl ping pong a rekreace ROH, se po revoluci vyklubal recepční jednoho z místních hotelů.
Na rozdíl od svých vrstevníků, kteří přechod z pohody komunismu do šílenství kapitalismu nezvládli a skončili u matů a chlastu, našel Drahoš uplatnění. Pro něj a další tisíce rezidentů i zahraničních turistů se Adamov stal útočištěm před revolucemi dvacátého století.
Když se obrozenci snažili v devatenáctém století přijít na to, co vlastně znamená být Čech, co je tím českým živlem nezkaženým perverzní německou kulturou a nóbl způsoby, nezbylo jim než vyrazit na vesnici. Podobně dnes, chceme-li pochopit stav českého fotbalu, musíme sejít až k jeho kořenům. Více
Spousta lidí se na žánr „Stěžování u piva“ dívá skrz prsty. Zapomínají ale, že toto staré umění má nejen vnitřní poetiku, ale stojí za ním i kus tvrdé práce. Odolat nátlaku partnerek, rodičů, kariéristických kámošů či úředníků magistrátu nutících vás zvednout prdel od piva vyžaduje důkladnou síť výmluv. Musíte být vybavení stížnostmi na všechny aspekty vašeho života i světa jako takového. Chce to kreativitu a paradoxně i kus dřiny, avšak výsledky stojí za to. Více
Jedna z nejpalčivějších ekonomicko-kulturních otázek dneška byla vyřešena na Maliňáku: kdo vyjde ze souboje českých lahůdek a asijského bistra jako vítěz? Podle pravidla „když se dva perou, třetí se směje“ zvítězila nadnárodní korporace.
Po letech agónie vystřídalo tuzexovou exkluzivitu Delikates Tesco. Pět let vystavené zaprášené dárkové koše, nabídka gruzínských koňaků od sedmi set výše, chlebíčky, kvůli jejichž vyšroubovaným cenám neváhali někteří nazvat tuto prodejnu U zloděje, a prošlý kaviár představovaly stejně tak prošlé trendy. Více
Každému, kdo kritizuje muzikanty, filmaře a jiný umělce, čas od času někdo vpálí do ksichtu: „Tak si to zkus dělat sám.“ Je zajímavý, že v případě hospod tuhle větu nikdo věčným kafralům neřekne. Více
V tomto článku vás provedeme discosvětem jižní Moravy. Redakce Priglu sama na sobě poctivě vyzkoušela náročné přípravy i průběh typické páteční pařby pro široké masy. Někdo by mohl namítnout, proč jsme nešli rovnou do Two Faces, my říkáme, že je to jedno. Více
Tahle čtvrť je alkoholickou Mekkou Brna. Kdo nebyl v Černovicích na záchytce, těžko sám sebe může považovat za pivního Hádžího, dokonce by se dalo s úspěchem tvrdit, že znamená v pivní komunitě hovno. Náš fotograf z Adamova řekl, že na „lont nejezdí“, a proto jsou fotky pro tentokrát takový jaký jsou. Více
Pustit se do těchto vod nebylo lehký. Nové vybraně žeroucí Brno si na Veveří zřídilo baštu: Cattani, Franz a Kupé. Nemluvím o baště náhodou, tohle území je předmětem zájmu i žrádlologů z mutací celostátních periodik.
Podle nich jsou i dvě deci vína za 35 korun hodný pozornosti studentů fildy (přitom se dá na Konečňáku koupit celej litr ani ne za pade) a kombinace stromu, dítěte a domu viděná ze zahrádky hospody podle jednoho foodblogera motivuje filosofy k zamyšlení nad pořekadlem „zasaď strom, postav dům, zploď syna“. No tak dobře, vím, že nic nevím, ale nechlubím se tím.
Slovník, který se u foodkritik používá, je velmi důležitý. To, že se na profichálera obsluha křivě podívá, může být označeno například za „skandální.” Pro nás bývá problematický už samotný vstup do takového prostředí. Na zjevnou kocovinu a zápach totiž nemusí obsluha reagovat pozitivně. Úvodní věta našeho fotografa, rodilého Adamováka: „Už jsem dneska měl smažák“ solidní recenzi ještě více komplikuje.
Začínáme v Cattanim, je úplně prázdno. Kvůli našemu pivu tady musí narážet bečku, o půl sedmé! To je skandální!
Jídlo charakterizuje Mirek Brno jako „mastný a slaný“, navíc je problém při objednávání, protože nevim, jak se vyslovuje Gnocchi, „noči?“. Používám česky noky, ale přestože se dívám na Pelíšky každý Vánoce, nevím, jestli jde o to samý. Hospoda se postupně zaplňuje, krom cizinců mluví všichni hrozně potichu. „Máš mastnou hubu“ upozorňuje mě ještě fotograf Míra Brno.
Pak chcem jít do Emotion, ale usměvavý kolemjdoucí gay nás informuje, že to tam krachuje, tak nechceme ztrácet čas. V bistru Franz prý nosí jídla na studených talířích, takže máme strach si něco dávat. Podle foodblogera z celostátního média je tady obsluha roztomile amatérská. Bílá košile působí dost profesionálně a roztomilost u pingla? To je oříšek, který nerozlousknu. Píárista s prasečíma očkama si vedle nás dává nejdražší menu a jen se třepe. Pak jsou tady ještě milenci a ajťák.
Dál pokračujeme na závěrečnou do Kupé. Díky křeslům se cítím jak u dědy v obyváku. Jídlo, který mají ve východní Africe na naše za pět korun, tady mají za kilo. Ale prý chutná autenticky, aspoň podle názoru jednoho člena redakce, který díky této stravě přežil občanskou válku v jižním Sudánu. Po vzoru kolegů z Vagus.cz – a vzhledem k množství pozřenýho jídla – oceníme ještě záchody. Pak si jdem koupit čepovaný víno. Je to levnější a roztomile alkoholický.
Jak si můžete všimnout na úvodní fotce, Prigl.cz má nové patrony, kteří budou ochraňovat naši novou hospodu. Pusťte si video, zjistíte mimo jiné, že Křížová 20 se zanedlouho stane oázou pro tři svobodná povolání. Každému z nich je zasvěcen jeden z patronů.
Video je zároveň věnováním a nostalgickou vzpomínkou na všechny drobné i větší kriminálníky, kteří nám v bývalé non-stop herna baru Peklo dělali společnost, a s nimiž se pomalu loučíme. Omlouváme se jmenovitě panu Střevíci. Více
Můj kámoš z Milána si naplánoval výlet po východní Evropě. Holky, párty a před tím nějaká památka a dobrý jídlo. Tak jsem ho vzal do Občerstvení Havelková na Hlaváku. „Si tratta di Brno!“ zvolal už na nádraží a nepřestal to opakovat po celou dobu naší snídaně ve zmíněném bistru. Více
Ing. Honza jezdil několik let jako popelář pekelnou štaci v brněnským ghettu, uprostřed dopravní špičky, ve vedru i mrazu ohroženej potkaními útoky. Dneska už tady jen občas zaskakuje a jako hlavní náplň jezdí vybírat tříděný papírový odpad. Potkali jsme se v brzkých ranních hodinách na Bratislavské, objeli s ním trasu a domluvili se na pivo a na rozhovor. Je to příběh jednotlivce i všech mužů, jimž všechna děcka závidí povození na stupátkách popelářských aut a obdivně sledují grify na přibližování popelnic. Více
„Dřív jsem chodila na koncerty, do divadel a občas posedět s kamarádkou do kavárny. Od té doby, co čtu Prigl, jsem začala obrážet putyky, kde dám tři, čtyři kousky za večer,“ vypráví devatenáctiletá studentka bohemistiky a estetiky Klára. Na ní a její pivní partu jsme narazili při návštěvě tradiční bašty brněnskýho chlapskýho pití piva, na Šelepce. Více