Karanténa: nedělejte, že se vám to nelíbilo, vy líný děvky

Zůstat v teple, nikam netrajdat, leda pro pivko do ledničky. Koronavirus tuto českou survival strategii povýšil na stěžejní faktor národní bezpečnosti. Ukázalo se, že zavřený hranice, zavřený bordely, dokonce ani zavřený hospody Čechům zas až tak nevadí. Umělci ve své vrozené zákeřnosti zaplnili sítě nevyžádanými koncerty, čteními a divadelními přenosy a zejména spisovatelé se odkopali jako nefalšovaní zmrdi, když neváhali do éteru nahrávat svoje karanténní povídky, ve kterých celýmu národu dokázali, že mají ještě nudnější životy než mzdový účetní. Čtěte dál

Koučové. Obchodníci s velkým hovnem

“Nechal jsem ho dvakrát si nasrat do gatí a pak už šel na nočník sám,” líčí otec v hospodě za vážného přikyvování kumpánů, jak svého potomka provedl přes klíčový milník života. Dál už to nerozebírá, v telce totiž začíná hokej. Netuší, blbeček, že mohl svoje poznatky o sraní mimo mísu rozvést na 150 stran a víc, pojmenovat to třeba “Jak se zbavit plenek dle starobylé indiánské metody” a prodávat za 256 korun včetně DPH, pořádat fekální semináře s mikrofonem na klopě, drobným občerstvením a melírovanou buchtou s letáčkama na dveřích. Čtěte dál

Článek o ženách v korporátu

Obědová pauza v Karlíně. Meníčkovej talk je v plným proudu. “Věrka říkala, že Milena říkala, že to nikdo nechápe,” šeptá holčina nad lososem. “Já jsem mladá, takže bych chtěla být intern,” zní vedle nad cézarem. “Máme v týmu především mužský element, chtěla bych ho diverzifikovat,” sleduje kočena v zrcátku stav rtěnky po fenyklovým salátu. “Žádný den není stejný,” srká druhý víno postarší kolegyňka. Čtěte dál

Sucho a piko. Jižní Morava 2019

Kopečky pervitinu na kartičkách VZP jsou neklamný důkaz, že nikde nepulzuje život tak překotně jako na diskotéce v Kroměříži. “Měla jsem úplně vošoupanou prdel,” vzpomíná mladá maminka na páteční divokou jízdu, první, kterou si po třech letech na rodičáku dopřála. V zoufalé snaze setřást kopance pika sedla na kolo a její zadek dodnes na tuto neplánovanou padesátikilometrovou vyjížďku nočním Zlínskem vzpomíná. Od té doby je radši doma s dětma. Čtěte dál

Rodiče zombies

“Víš, co s manželkou děláme nejradši?” vyhrkne ze sebe ženáč, kterému se v očích leskne právě dopitý střik deci deci. Do té doby družný kámoš se najednou začne kroutit na židli a nervózně listovat nápojákem. “Vždycky když v jedenáct v noci konečně malej usne… tak jdeme vedle…” Kumpán se už téměř dotýká nosem sekce horké nápoje. “…a tam strašně žerem!” Čtěte dál

Parta volů na deset: Barbershop

Člověk by si mohl myslet, že v hektickém centru velkoměsta se flákají jenom turisti a bezdomovci. Jenže vysoko nad nimi kraluje skupina ze všech nejzmršilejší. Osazenstvo barbershopů. Stará dobrá kadeřnictví se sluncem vyšusovanejma plakátama devadesátkovejch modelů mizí a místo nich rostou výkladní skříně ležérnosti, které buší kolemjdoucí přes nos kolínskou a přes uši Wiz Khalifou. Jejich čekárny a přilehlé chodníky plní zaměstnanci spřátelených barbershopů a všichni svým společným posedáváním a postáváním určují směr současné mužnosti. Čtěte dál

Praho, ty svině zasraná stověžatá

Nejvíc českejch vidláků žije v Praze. To není tragédie, ale statistika. Kilometrů čtverečních kancelářského prostoru je v hlavním městě dost pro všechny, kteří obhájili diplomovou práci, vybrousili v Anglii polštinu a jsou celí říční vrátit společnosti její investici. A taky od života něco chtěj. Čtěte dál

Koks a Emko: střední třída už zase cítí přátelství a lásku

“Mozku, ty nemáš rád mě a já nemám rád tebe!” Homer Simpson dobře věděl, který orgán lidského těla je ten úplně nejotravnější, protože je zodpovědný za nudu, úzkost a pocity prázdnoty. Mozek je soukromým archivem životních selhání i nositelem informace o výši mínusu na kontě. A na rozdíl od jater vám svou existenci připomíná prakticky pořád. Čtěte dál

Další