Sucho a piko. Jižní Morava 2019

Kopečky pervitinu na kartičkách VZP jsou neklamný důkaz, že nikde nepulzuje život tak překotně jako na diskotéce v Kroměříži. “Měla jsem úplně vošoupanou prdel,” vzpomíná mladá maminka na páteční divokou jízdu, první, kterou si po třech letech na rodičáku dopřála. V zoufalé snaze setřást kopance pika sedla na kolo a její zadek dodnes na tuto neplánovanou padesátikilometrovou vyjížďku nočním Zlínskem vzpomíná. Od té doby je radši doma s dětma. Čtěte dál

Rodiče zombies

“Víš, co s manželkou děláme nejradši?” vyhrkne ze sebe ženáč, kterému se v očích leskne právě dopitý střik deci deci. Do té doby družný kámoš se najednou začne kroutit na židli a nervózně listovat nápojákem. “Vždycky když v jedenáct v noci konečně malej usne… tak jdeme vedle…” Kumpán se už téměř dotýká nosem sekce horké nápoje. “…a tam strašně žerem!” Čtěte dál

Parta volů na deset: Barbershop

Člověk by si mohl myslet, že v hektickém centru velkoměsta se flákají jenom turisti a bezdomovci. Jenže vysoko nad nimi kraluje skupina ze všech nejzmršilejší. Osazenstvo barbershopů. Stará dobrá kadeřnictví se sluncem vyšusovanejma plakátama devadesátkovejch modelů mizí a místo nich rostou výkladní skříně ležérnosti, které buší kolemjdoucí přes nos kolínskou a přes uši Wiz Khalifou. Jejich čekárny a přilehlé chodníky plní zaměstnanci spřátelených barbershopů a všichni svým společným posedáváním a postáváním určují směr současné mužnosti. Čtěte dál

Praho, ty svině zasraná stověžatá

Nejvíc českejch vidláků žije v Praze. To není tragédie, ale statistika. Kilometrů čtverečních kancelářského prostoru je v hlavním městě dost pro všechny, kteří obhájili diplomovou práci, vybrousili v Anglii polštinu a jsou celí říční vrátit společnosti její investici. A taky od života něco chtěj. Čtěte dál

Koks a Emko: střední třída už zase cítí přátelství a lásku

“Mozku, ty nemáš rád mě a já nemám rád tebe!” Homer Simpson dobře věděl, který orgán lidského těla je ten úplně nejotravnější, protože je zodpovědný za nudu, úzkost a pocity prázdnoty. Mozek je soukromým archivem životních selhání i nositelem informace o výši mínusu na kontě. A na rozdíl od jater vám svou existenci připomíná prakticky pořád. Čtěte dál

Óda na buclatou životaschopnost

Plebs postávající s lahváčem před Albertem se mylně domnívá, že růžolící muž v nejlepších letech kráčející kolem s čokoládovým dortíkem na podtácku směrem ke svému solidnímu vozu “na skutečnou práci nešáhne”. Nic ale není vzdálenější pravdě. Opravdu spokojená buclatost je výsledkem soustředěné aktivity a nejvyšším projevem životaschopnosti. Čtěte dál

Normalizace korporátní cool debility

“Znáte nějakou šikovnou švadlenku? Potřebuju někoho na úpravu oblečení. Budu toho mít docela dost…” Po tomhle statusu je jasný, že váš známej pozici Content Scout pro korporát skutečně získal. Uchazeče o solidní zaměstnání už nemusí zdobit jen saka nevýbojných odstínů, ale dnes i láskyplně opečovaný vous, košile něco mezi prací a zábavou, berlínská ba skandinávská zkušenost a svědomitě dodržované pravidlo psát “alespoň jeden vtipný status každý den.” Čtěte dál

Jak se v Česku nemrdá

Než Vieweghovi bouchla hercna, chtěl nám toho sdělit co nejvíc o mrdání. Pročež o něm napsal asi 25 knížek a natočil pět filmů a jeden seroš. Řadu let se nám jeho dílo nedařilo plně docenit, dokud jsme na něj neaplikovali poučku analytické metafyziky: když chceš vědět o čem to je, zjisti, o čem to není. Pak se ukáže, že Viewegh je hluboká studnice moudrosti o tom, co všechno v prcání řadovýho Čecha a v rituálech okolo chybí. Čtěte dál

Další