BAR U NATA: BOHUNICKÁ LÁSKA NA PRVNÍ DOUŠEK BEZ PŘÍKRAS

noc

Zatuchlý zákoutí, zapomenutý uličky ani ošuntělý náměstíčka (typický pro starý čtvrtě) na sídláku nenajdete. Betonová romantika však sází na jiný trumfy: potegovaný zastávky šalin, smutný čtyřicátníky se svěšenejma hlavama a stánky s cigárama předělaný na obchody s pečivem. To je na sídlištích plnohodnotnej městskej genius loci.

Do bohunickýho Baru Nat jsme jeli na doporučení dvou místních mladých obejdů. V Brně jsou stovky nebo snad tisíce barů, nonstopů, heren a dalších míst, kde se nevaří, nečepujou kvalitní pivní speciály a přesto v nich není nouze o zákazníky. Ne každý takový místo má ten potřebnej duch, kterej způsobí, že si ho zapamatujete po prvním doušku.

Nat to však v sobě má. Světla se jménem baru svítěj do dálek sídliště a pro nedočkavce je podnik dostupnej přímo ze zastávky. Neonová šipka kopíruje obecnej trend – dolů. Automaty jsou umístěný hned naproti baru. To umožňuje nerozhodným štamgastům být jedním zadkem na dvou židlích a účastnit se popíjení na baru i kotění beden.

Ženský tady nevedou. Stylovou rozkolísanost a levnou zdobivost, typickou i pro ty nejchudší hospůdky ve starejch městskejch zástavbách, tady nenajdete. Celá hospoda má mírně militaristický nádech. Krátký účesy a pinglovo popichování na téma zbrojáku naznačují zálibu, kterou korunuje pořad o vojenské technice houfně sledovaný na plazmové televizi.

„Je to hrozný, ale je to tak“

Focení cedule s rozdílnými cenami piva před a po půlnoci vyvolá krátkou debatu na téma spravedlnosti této cenové politiky. „Je to hrozný, ale je to tak“ myslí si padesátník. „Je to logický, co tady máš jinde otevřenýho v té době“ doplňuje ho mladší muž, který by si podle pinglova názoru měl udělat zbroják. Mlčenlivý chuligán sledující v televizi dobrodružství při požáru amerického křižníku se k tématu nevyjadřuje. Příchod pingla debatu zakončil.

Pingl s výrazem vymahače odmítá žádosti o pití na sekeru. Kladně nevyřídí ani požadavek propít peníze hostem již hozené do matů, při kterém dotyčný host argumentoval, že peníze zde nechal (v automatu) a tedy by měl mít právo za ně dostat drink. Jedinej úsměv pingl vyloudil, když jsme zaplatili.