IMG_0007

Život okolo zastávek v betonovým komplexu Brno-Západ

Projíždět šalinou trojicí slepených sídlišť Bohunice-Starý Lískovec-Nový Lískovec má svůj nesporný půvab. Ruch na zastávkách spojujících sídliště s městem připomíná nádražíčka v maloměstech a na vesnicích. Takřka každej obyvatel sídláku tudy musí den co den projít, aby se dostal do práce, školy, nebo za zábavou na místa, který nejsou monotematicky určený k bydlení.

Na zastávky jsou přibalený betonový stavby, ve kterých se ukrývá spousta služeb a tzv. občanské vybavenosti. Přesto se první nálevny dají najít hned u zastávek. Točený víno i s posezením nabízí „Žíznivá vinotéka“ na Osové míň než deset metrů od kolejí, stejně tak na Běloruské je čepovaný víno takřka na pomyslným peróně. Na samým konci Starýho Lískovce se ze zastávky Dunajská dá zapadnout rovnou do nálevny U Nata, o který jsme už psali. Žízeň na sídlišti zaženete.

Patrový simulace náměstí z betonu, který zdobí asi všechny český sídliště, překvapí v Bohunicích nabídkou množství salónů krásy sousedících s hospodama. V tomto útvaru se u zastávky Běloruská vyskytuje restaurace s bowlingem Leguana, na druhé straně komplexu služeb je již tradiční sídlištní hospoda. Právě tady je možný vyslechnout debaty o rozdílech při vstávání o půl páté nebo ve čtvrt na šest. Stejný pocity dýchají z hospody „Restaurace Kavkaz“, kde se na zahrádce pije za mříží a která se nachází v obdobným komplexu u zastávky Osová.

Poetický názvy připomínající starý časy jako „U Němců“ nebo „U Františka“ jsou stále řidší. Dneska je to spíš „Asia Bistro“ nebo jednoduše „Nonstop“, „NonstopBar“, „HernaBar“ a další variace téhož. Novým fenoménem jsou pak luxusní restaurace a pizzerie dopřávající lidem ze sídlišť pocity plnohodnotnejch měšťanů. Tyto novoty se vážou buď k betonovým centrům sídliště, kde doplňují tradiční pivní nabídku, anebo k novostavbám.

Ulici Čeňka Růžičky na hranici Bohunic a Starýho Lískovce zdobila dřív řada papundeklových putyk, teď tady stojí novostavby – kultivovaní následovníci paneláků. Nonstopovou energii však nemůže vytlačit ani tato nová móda. Sice už se nejedná o tak originální kusy jako v éře plně šedivýho sídliště, ale přesto snobárnu La Patas vyvažujou dva poctivý nonstopy, přímo nalepený k novýmu typu paneláků.

Překvapením při cestách Bohunicema je každopádně naučná stezka mapující kulturní a přírodní památky tohoto sídliště.

front

OÁZA STYLOVÉHO NÁBYTKU: TRH VYŘAZENÉHO VYBAVENÍ ZE STÁNKŮ BVV

Do Ikey se v sobotu může vypravit akorát buran. Skuteční milovníci excentrického bytového zařízení jezdí na druhou stranu města. Jedině polooficiální trh vyřazeného vybavení ze stánků BVV je místem, kde pořídíte koberce do celého bytu za dvoje marlbora.

Možná i vy jste letos v horkých srpnových dnech cestou z brněnské Riviery míjeli postavy obtěžkané vším možným. Dobře oblečený mladý grafik k sobě na zastávce jednou rukou přitiskl drobnou přítelkyni, aby tou druhou objal pořádně tlustý a zaprášený koberec. Studenti se do vypůjčených polských fiatů snažili vměstnat židle a noční stolky, známý malíř odcházel směrem k Mendláku s umělou palmou v náručí.

Tak vypadají některé z každodenních výjevů, které dotváří kolorit na první pohled nenápadného skladu v sousedství páté brány brněnského výstaviště. Oficiálně zde cedule na plotě láká nabídkou „panelů sololak“, „dřevotřísky surové, lamino“, a konečně „materiálu pro kutily“. Ve skutečnosti jde o unikátní mikrokosmos, kde jsou doslova za pár babek k rozebrání základní stavební kameny snu o luxusu vonící po úsvitu devadesátých let.

Mělo to být příjemné lifestylové odpoledne. Dozvíme se něco o historii, zkusíme vyzpovídat nějakého výstředního zákazníka, vedoucí nám zapózuje nad nejcennějším kouskem. Zástupkyně při žádosti o krátké představení provozovny na chvíli skutečně ztratila řeč, a rychle si začala upravovat ofinu.  „Vždyť’ to máte takhle dobrý.“. „Proč jste přišli zrovna k nám? Co tady chcete fotit?“, „Výstaviště funguje vosumdesát let.“  Slibně se rozbíhající rozhovor přerušil silový nástup managementu.  Ten na nás zavolal proradný skladník nenápadně zametající u dveří.

Dvojici šéfů v černých oblecích a slunečních brýlích, s očima navrch hlavy, by si jeden klidně spletl s ochrankou rumunského presidenta. „Budete mít propagačku, pane!“, pohotově švejkuje náš fotograf. Výstavní bosse však neobměkčí ani krátké představení filozofie našeho magazínu, stejně jako ujištění, že sám jeho šéfredaktor doma šlape po koberci právě odtud. „Já bych to do toho časopisu nedával. Já bych to tam nedával.“, „To sou vyřazený věci..“, „Pochopte to, tady to není žádná elita.“, rozvine klíčový argument šéfův pomocník.

Byli jsme zkrátka svědky lekce toho, že i dnes je možné najít enklávy lokální ekonomiky, plné hrdosti na regionální sortiment. Bez většího zaváhání zde s vámi vyrazí dveře, protože dobře ví, že jejich zboží se prodá samo. I bez pochybného přičinění nějakých samozvaných novinářských kašparů.

Škoda, že nás v oáze výstavních stánků včerejška uvítali holemi. S těžkým srdcem jsme zde nechali osmdesátkové odpadkové koše za dvacetikorunu, a především panáky s logem BVV za bůra. Ty nás zvláště zamrzeli. Nějaké už doma máme: rodiče je totiž s oblibou kradli před pětadvaceti lety na diskotéce v přilehlém hotelu Voroněž.

Komentujte

Váš email nebude nikde a nikdy zveřejnen

 

Komentáře

  • drinker

    03 Oct 2011

    Tady jsem doma… Zajímavý je i příběh Pepina v Lískovci… ještě před sedmi lety herna v garáži, dnes obrovský podnik s bowlingem… to je příklad sídlištního úspěchu epických rozměrů, mohl by to být i námět na článek.
    Ale Čeňka Růžičky (btw komunista, na Sídlišti Československosovětského přátelství, to jsou ty Bohunice a dva Lískovce, se všechny ulice dodnes jmenují akorát po komunistech) neleží na hranici Bohunic a Lískovce, to jsou čistě staré Bohunice, jak jsou paneláky na Spodní, tak tam byly dřív statky a stavení, ale je fakt, že za čeňkem už toho až do Lískovce moc nestálo, tak dřív to nějaké hraniční kilometrové pásmo mohlo být. Dneska Lískovec začíná novostavbama u kostela a vine se po Osové. Lískovec má polikliniku a Bohunice skatepark, kde jsem dřív jako malej sáňkoval.
    Mám to tu rád.

  • kunda

    03 Oct 2011

    WRAUUU, to je ale nuda.

  • k-r

    03 Oct 2011

    Text s faktickejma chybama, fotky pod psa…
    …říkám si, jestli je lepší (hodně) málo nebo nic?

  • Vendy

    03 Oct 2011

    No nevím, jestli už těch žíznivých vinoték a pivoték v dřevěných boudách nebylo už tak moc, že to přestává být originální. Občerstvení Klíč perfektní, ale tyhle Bohunický paluše, o kterých každej ví ale nikdo tam nechodí, mi připadají hodny max. jednoho odstavce.

    • Chozé

      03 Oct 2011

      Ale vo tom Prigl je ne? Já si Klíčů nevšim a to mám v řečkách kámoše

  • Michal

    07 Oct 2011

    Hele, parádní a vtipnej článek. Bydlím tu, tak vím. Jen jste nejspíš omlyem zaměnili zastávku Švermova za zastávku Osová. Kavkaz je na švermově a to stáčené víno s posezením “žíznivá vinotéka” je určitě taky na švermově, protože na osové je vinotéka až v “sídlištním náměstí” :D a mají tam docela dobrý víno. Prostě “u polikliniky”. A pokud vás zajímá taková ta typická multifunkční betonová komunistická stavba zmenšeného náměstí s hospodou, zkuste Amur (nedaleko baru U nata). Za blokem paneláků stojí betonový stavení, kde se dělí o prostory Delika (saláty a chlebíčky, smrdí mi to za barákem), Restaurace Amur (vzadu je i salonek otevřený myslím od 4 hodin – čepují 12ku černou horu za 22kč, luxus. vepředu restaurace s nejodpornější desítkou na světě, ale nejlepší pizzou). A hned vedle vyhlášený kadeřnictví a obchod s prošlými zlevněnými potravinami, kde dělá švidrající hloupá blondýna s pěkným zadkem a hodnej mladej podnikatel, co má imrvére bluetooth v uchu, i když je za kasou. Luxus. A nebo jak píše tady kolega Drinker. Pepino je taky kapitola sama o sobě. Znával jsem to ještě jako malinkou dřevěnou boudu s automatama a příjezdovou cestou vysypanou štěrkem. Vedle na nynějším dětským hřišti nestálo nic. Jen špatnej písek. No lidem se to tak zalíbilo, že to zvětšili a udělali to kamenný, pořídili si kulečník a víc automatů a vodní dýmky a dneska je to prý aji bowling. A místní starosta nechal vystavět obrovský hřiště právě před volbama. No šílený. Další podnik – hospoda udělaná z bývalé školky! U Vojtka. Hnusná jedenáctka a vedle v sousedství ubytovna a autoškola. Vše, co potřebuje zkrachovalý rozvedený instruktor autoškoly – práci, hnusný pivo, sídlištní kecy a ubytovnu. Na zahrádce stále stojí pískoviště a houpačky. Hned vedle autoparku autoškoly. No a pak zbývá podnik U Ligáča, kterej si teď hraje na polosnobárnu. Dřív hospoda U Čestě, čepovali hnusnou desítku a dobrou žlutou kontejnerku, hned u fotbalovýho hřiště. Místo pisoárů koryto na chcaní a přes kouř nebylo vidět na druhou stranu podniku. Dneska 2 LCD televize, nový, nerozvrzaný stolečky a “moderní piva” jako Lobkowic a tak. Taky doporučuju. Mimochodem ta místní subkultura, která se chodila prolívat desítkama, hrát karty, kostky a zazpívat si u country večerů, ta tam chodí dodnes. Prostě starýho psa novým kouskům nenaučíš. Holt Brno-Západ je mocnej kraj! Pokud chcete někdo z autorů poradit typy a provézt tady trošku, tak s tím není problém. Znám přesně typy lidí scházející se v určitých hospodách, a tak různě. Stačí se ozvat na uvedenej mail. Prigl mě nadchnul a rád pomůžu.

    • admin

      08 Oct 2011

      Díky za koment, teda vlastně článek :-) Prigl si chystá sociologický průzkum mezi alkery. Určitě se na Tebe obrátíme. Jo a kdybys chtěl napsat další článek – a tentokrát ne do komentářů – tak pošli s fotkou přes blogerskej formulář. Těšíme se.

      • Michal

        10 Oct 2011

        Tož možu urobit nějakej ten výzkumeček :D napíšu článek. Tohle bylo spíše neformální povídání. Trošku to zkonkretizuju, dám tomu hlavu a patu a pošlu :) super