Jak vypadají spodní proudy světa placeného sexu v moravské metropoli? To se dozvíte v exkluzivním rozhovoru s člověkem, který zde erotické priváty pečlivě obráží bezmála deset let. Přinášíme detailní rozbor situace z míst, kde pár stokorun navíc hraje svou roli i dnes.
Syrové prostředí bytů a pokojů, kde se kněžky lásky svému poslání věnují v ústraní a takříkajíc na vlastní pěst, dosud nebylo přesvědčivě zmapováno. Obáváme se, že novinové články sestávající ze statistických odhadů a vyjádření sociálních pracovnic nejsou tou nejšťastnější volbou. S radostí jsme proto využili příležitosti položit několik otázek tomu, kdo toto prostředí poznal opravdu do detailů.
I. NOVINY, FLUKTUACE, ČUCH
Kontakty člověk hledá čistě v novinách? Nebo i nějaké webové portály?
Na internetu je paradoxně víc starších, už nefunkčních inzerátů. Zatímco noviny jsou každý den aktuální. No a podle obrázků. Poznáš, jestli je to fotka z časopisu, nebo udělaná někde v místnosti u závěsu. Pokud je tam teda nějaká prsatá baba z magazínu, tak to většinou bývá zlý. Zkoušel jsem číst komentáře na webu, ale nemá to moc smysl. Někdo napíše, že Lucka na Provazníkové nestojí za nic, na to jinej odpoví, že bys radši měl držet hubu.Takže ve výsledku je člověk stejně odkázanej na princip osamělého čtenáře. Takže je to neorganizovaný, a opravdu svobodný, organizovaný je to nanejvýš na těch stránkách na čtyři listy. Jistě, můžeš najít nějaký tři byty, který má pod palcem borec v BMW, polomafián.
Bývají děvčata na fotkách mladší, než ve skutečnosti?
Tak dva tři roky. Jinak ta nabídka se rychle mění, zhruba po roce se objeví třeba čtyřicet procent nových. Po dalším roce se ty, co zůstaly, zas z dalších dvaceti promění. Maximálně tři čtyři roky, dýl u řemesla zpravidla nevydrží. Půlka zmizí, půlka zůstane, žádný fenomenální návraty člověk nezaznamená. Že by se někdo na dva roky odmlčel. Žádnej časosběr bych udělat nemohl. Člověk ani nemá žádnej systém, spíš takovej čuch kam jet.
Vrací se člověk často?
Třeba dvakrát za stejnou, ale většinou ne. Já třeba osobně jsem ten, kterej rád zkouší. Je to různý, já si kolikrát z té dvojstránky, která je často až čtyřstránka, vyberu všehovšudy pět až deset procent. Zbytek je klidně třeba fakt padesát let, osmdesát kilo a podobně. Hlavně, že má pětky. Holt někdo jde po pětkách, já zas třeba po těch mladších no.
Odkud zpravidla pochází?
Většinou Češky, ne z Brna. Pár Slovenek, jedna Ukrajinka. Jedna asiatka za měsíc. Kdysi jsem zahlídl i jednu černošku.
V kterých čtvrtích je scéna nejživější?
Největší koncentrace privátů je samozřejmě v centru a okolí. Inzeráty co jsou kolem středu, výpadovky, Lidická, trošku na Jih. Tam všude je to v pohodě a bezpečný. Můžeš klidně jet na Líšeň. Ale je to víceméně o náhodě, jeden byt v jednom baráku. Nedá se říct, že by to bylo v deseti blocích dvě kurvy na barák. Spíš kolem centra, a ty priváty jsou opravdu vybíraný tak, že jednou bydlíš na Úvoze, jindy v Husovicích, úplně stejně jak ti studenti. A budou to dobrý adresy, i když tam za půl roku nemusí být.
II. NÁVŠTĚVA KROK ZA KROKEM
Na kolikátou se do privátu vyráží ?
Většinou to funguje tak od dvanácté výš. Hlavně kolem čtvrté odpoledne, to vidíš odjíždět přijíždět auta, Manažer jede z práce, a ví, že o půl páté tam potřebuje být, aby za hodinu už jel jinam. Především odpolední hodiny.
A samotné byty?
Často třeba pět pokojů, kde jich je pět. Částečně se tam rovnou bydlí, částečně jen dochází do práce. Většinou je to normálně jak někde u studentek. Postel. Stolek. Bez knížek, někdy je tam nějakej erotickej obrázek. Jindy tam není nic. Občas bývá domek ve stylu zámečku někde na okraji, kdy vidíš, že to má borec udělaný jako v podstatě hostelový spaní. Anebo je to parta tří holek, který to mají pronajatý, ne úplně jako punkáči, ale za půl roku si toho všimnou sousedi, a pak už jsou zas někde jinde. Tady ty místa si hlavně nehrajou na kluby. Nemusíš nikomu kupovat tequilu za dvě stovky.
Na plotně polívka.
To spíš bývají otevřený okna a vyvětraný. Taky prostěradla dělají hodně. Na lepších místech používají jednorázový prostěradla, protože je fakt dobrý, když se pro každýho povlíká nanovo. Ale většinou to probíhá na čistotu. V sedmdesáti procentech máš pod sebou čistej lajntuch. Fleky na matracích vidět nechci, ale je to aspoň překrytý čistým hadrem.
Jak vybírat? Jaké jsou klíčové proměnné?
Určitě lokalita. Třeba na Francouzskou se ti moc nechce, že jo. Potom kdo ti otevře. A jak vypadá. To znamená, že někdy tam stojí úplná ježibaba, ty stojíš a nevíš, podle jakýho obrázku jsi tam vůbec jel. Poděkuješ a odejdeš. Žádnou statistiku si nevedeš. Ale pamatuješ si třeba adresu. Za čas vidíš inzerát a řekneš si: „Cože? Zase tam? Tak sem nepojedu, ani hovno.“ Potom samozřejmě, jestli je ten byt nějak čistej, jak vypadá koupelna třeba. Může tam být starší vana, ale nesmí to bejt vyloženě humus. Víc už nezjistíš, pak už jde jenom o byznys.
Na kolik že to vyjde?
Průměr je kolem toho litru, dvanácti stovek. I když třeba tak o dvě stovky to mohlo jít navrch. Co bejvávalo za třináct set, je dneska za patnáct a podobně. O ultra výhodných nabídkách, třeba za osm set, moc nevím. Od tisícovky výš. Zavoláš, že jsi před barákem, Otevře ti, peníze dáš předem.
Děvče tě pozvalo dovnitř. Co dál? Káva?
Ne ne. Málokdo to tak nabízí. Pití je v kohoutku. Není důvod. Na začátku řekneš, co by se ti teda líbilo, „Jo, tak to je fajn“, a úplně v klidu si to vysvětlíte. Když tě v polovině ještě něco napadne, může být, řekneš „A co tohle?“ Ale samozřejmě hned – i tady v polovině – musíš šáhnout do peněženky. Není problém připlatit, ale rovnou. Podle nálady, bud’ je tam rozesmátá holka, u které víš, že ji to baví, a je jasný, že se pak předvádí. Ale jindy je zas holka otrávená. A je jedno, jestli je stará nebo mladá. Pokaždé nemusí být nejchytřejší, tak dvakrát sem měl pocit, že to dělám snad s nějakou trochu mentálně postiženou. Intelektuálku z filmovýho klubu tam nejspíš nenajdeš. Někdy se stane, že se naprudíte navzájem, a můžete se tak akorát poslat do prdele. Ona s tebou ale žádnou hru nehraje, že bys musel nějak kontrovat. Prostě si nějaký věci vysvětlíte, a normálně se funguje tak, jak se má. A že by si s tebou víc povídaly, než by makaly, to zas ne. Nesnaží se tě půl hodiny uondat kecáním. Klidně si první čtvrthodinu můžeš povídat, ale už zároveň víš, že se něco děje. To je jak tady, můžem do sebe nabouchat deset piv, ale stejně tak to můžem dát jenom po třech.
Kolik času návštěva zabere?
Hodinu. Od ní se také odvíjí cena. A celkem přísně to dodržujou. Stane se někdy, že ti řekne, „Máš ještě patnáct minut. Úplně unavená baba, řekneš si dopiče, bych se nejradši rovnou oblíkl a utekl. Ale stejně tak tě může slušně upozornit, že zbývá ještě 5 minut, plus patnáct minut koupelna, a není problém. Podle toho taky poznáš u koho seš. Je pětapadesát, a už tě vyhazuje, tak co tam ještě budeš těch deset minut ležet, že jo. Je pravda že někdy tam seš jenom těch čtyřicet minut a sereš na to, co tam těch dvacet minut ještě budu oxidovat.
Vyhazovači?
Samozřejmě nikdy nevíš, kdo je ve vedlejší místnosti. Klidně tam někdo může sedět, to je často normální. I u těch ženských nevíš, můžou mít plynovou pistoli, cokoliv. I bez vyhazovače. Nedělá to naivní šestnáctka, co je sama doma. To ne. Je dobrý brát si věci s sebou do sprchy, nenechat peněženku v kalhotech na opěradle. Ale sám jsem nikdy nezažil problém. Že by na mě někdo vyletěl a obral mě. Myslím, že to prostě nemají zapotřebí. Nevypadá to tam nebezpečně, že by se na tebe měl vyřítit nějakej pes nebo něco podobnýho.
Dá se odhadnout, kolik denně bývá kunšoftů?
Tak potkáte se. Cigaretu si ale spolu nedáte, spíš tak proletíš po schodišti. Děláš, že se nevidíš.
III. KLUBY VS. PRIVÁTY
Spočívá rozdíl mezi klubem a privátem jen v cenách?
Je to vždycky o zákaznících. Budu mít volnejch patnáct litrů, tak je pojedu promrdat do bordelu. Kdežto za tu tisícovku, patnáct stovek, se člověk přirozeně musí uskromnit. I v téhle branži platí, že každý zboží má svýho kupce. Privát se navenek nevyznačuje žádnejma červenejma záclonkama. Naopak jim jde spíš o to utajení. Můžou být takový ty srdíčka v Juliánově a tak. Většinou jde ale normálně o pronájmy, žádný kamenný bordely. Tam fakt člověk nechá pět tisíc za stejnou věc. Bud’ tam jezděj Poláci a Ukrajinci, a drží to nějakej mafián, ale stejně tak to může mít Rakušák a jsou tam samý letušky.
Prvek překvapení asi také hraje svoji roli..
Nebudu chodit k ženské, která tam leží šest let. Všimnu si nějaké nové zajímavé studentky, a než abych jí zval, chlastal s ní po bárech, tak to uděláme takhle na rychlovku, akorát tam člověk zhruba ten litr nechá. Naštěstí to funguje od těch opravdu mladejch, dvacetiletejch holek, až zas na druhou stranu po ty čtyřicítky. Podívej se, to se mi právě na tom líbí, že pokud je ta studentka opravdu chtívá, a chtěl bys s ní být někde na diskotéce na baru, tak stejně zjistíš, že se už vyspala s půlkou Brna. Opravdu. Akorát to teda chce hlídat ten věk. Pětadvacet třicet, výš už určitě nemá smysl. Právě tou rychlou obměnou je částečně zaručena i kvalita služby. Nevyleze na tebe žádná stará mréca.
Servírka: Ještě dvě piva?
Děkujem.
Jak je na tom Brno v celorepublikovém srovnání?
Nevím. V Ostravě je asi víc těch špinavejch. Je to jak v jakýmkoliv obchodě. Vybereš si, dá se tam zaparkovat, jsou vyhlášení. Nebo zalezeš dovnitř, zjistíš, že má blbou náladu, a nenaděláš s tím celou tu hodinu nic. Stane se, že ti řekne, že před dvaceti minutama vzala někoho jinýho. Tak já tam jedu, stíhám křižovatky, a pak ti řekne, abys dvě hodiny počkal. Na konec ale těch negativních zkušeností může být nějakejch 15%.
To není špatný.
Relativně jo. Je to daný už výběrem podle těch fotek. Už když volám, tak tuším, jak to bude. Chleba se potom láme u dveří, někdy se před barákem patnáct minut nemůžeš dovolat, tak na to sereš a jedeš pryč. Kdybych obrážel starý kurvy, a byl s nima kamarád, tak měním dokola pět adres.