Kategorie Genius Loci

Není moc co kecat, tento článek je o fotkách. Když jsme tudy s fotografem Emanuelem Práglem, reinkarnovaným z Miroslava Brna, projížděli za Prahu skládat bedýnky od obalů na hokejky za 72 na hodinu, zavoněl Adamov. Zmatený fotograf nevěděl, jestli se má dřív cpát klobáskou Nebojsa nebo fotit srdce sídliště. Čtěte dál

Až napadne a znovu roztaje sníh, dost možná tady místo rozvalin zahrádkářských chatek najdete jenom bagry. Ještě tuhle zimu ale zapomenutej kout v pupku Brna poslouží místním bezďákům k přežití. Čtěte dál

Hlavní města vždy vzbuzují naději na lepší život. Chtěl jsem si popovídat s lidmi, kteří tuhle naivní fázi už mají za sebou a podívat do míst, kde se sdružují – bistro, hospa a herna hned u východu z pražskýho Florence. Netušil jsem, jak bude těžký někoho přimět k rozhovoru. Čtěte dál

Všechno má dobrý konec, včetně Brna. Na samým kraji města, odkud se dá pokračovat už jen do říše zahrádkářů a RC modelářů,  je koncentrace šťastných lidí tak vysoká, že vás ani nenapadne šáhnout po pivu: Nové Medlánky. Vládnou tu barvy života, o čemž vypovídají i názvy ulic. Čtěte dál

Dřív se jezdilo o víkendu do Majlontu, odkud rodinky pochodovaly lesem směr Útěchov. Teď sobotnímu Brnu vládne Ikea. Bezplatný autobus s reklamou nalepenou rafinovaně tak, aby vás nikdo nezahlídnul mezi sockama, zpřístupnil radosti švédslého nábytku i stravování doslova každému Kuřimováku. Čtěte dál

Vysoká koncentrace nonstopů, levného textilu, vystresovaných lidí i socialistické architektury je kulisou každodenních příjezdů za prací do Brna i odjezdů odsud. Zvonařka není propojením Brna s velkoměsty, jak by se dalo čekat od hlavního autobusového nádraží, ale s chudými moravskými vískami. Ti, kdo jezdí od Grandu do Prahy žlutým autobusem a po cestě mají Fun and Relax, se můžou pořád považovat za něco jako střední třídu (bez ohledu na to, že si na lístek půjčili a na kontě mají akorát poslední litr z dvacetitisícovýho kontokorentu). Čtěte dál

Vyškov je výzva. Na východ od Brna leží nejnudnější kraj republiky, kde jediné pozdvižení vzbuzují retardi, kteří za flašku vodky prcají před obecenstvem slepice. Vyškov je centrum tohoto kraje. Lidé vyrostli na zoraných rovinách zpestřených krabicemi skladů a hypermarketů a podle toho vypadá i jejich duše. Když vystoupíte na autobusovém nádraží ve Vyškově, sama se vnutí otázka: „Co tady kurva dělám?“ Čtěte dál

Není lepší místo na schovávanou před globálním, celostátním či regionálním děním než Oáza v Adamově. Vlastně i před děním u vás doma. Tahle „příjemná dřevem obložená kavárna“, jak ji popisuje trampská mamka za barem, má všechno, co potřebujete: vyhlídku na celou Gottwaldovu čtvrť, televizi, propocený plyš, pivo pořád pod hladinou dvaceti korun a obsluhu, co se zbytečně nevyptává. Pro nás se stala ideálním místem, kam se schovat před v Adamově obzvlášť výbušným 17. listopadem… Čtěte dál

V Kuřimi je prý hospoda, kde mají dvanáctku za dvanáct korun. Dá se tady sbalit pětapadesátiletá uklízečka hned po ránu a to i v pracovní dny, navíc tady byl první tobogán na Jižní Moravě. Na výstavě o historii tohoto města je k vidění telefon, kamera z osmdesátých let i dřevěné hrábě zapůjčené penzistou panem Lupenkou. Čtěte dál