Kategorie Průvodce

A: “Co tam chrapete do pice vas vyrazim vsechny!” B: “Za vterinku sefe uz to bude.” V takový výměně esemesek všichni poznáme, kdo je čí podřízený. To je ten, který nenapsal: “Uklidni se curaku este sem nevstal.” Čtěte dál

Jede si tak člověk po autobánu kolem Drážďan do Česka a poslouchá v rádiu nejnovější elektropecku, aby ji v tunelu na druhou stranu státní hranice vystřídal na chvíli šum, a v tom… “Včera mi bylo málo, dneska je mi moc, jak se to stalo,” opakuje pořád dokola nějakej ksindl v písničce, dokud ho nepřeruší znělka: “Ráádioo Impúls, ráááádióóóóó!” Čtěte dál

Pro většinu obyvatel hnusných a zkurvených českých metropolí jako Brno nebo Praha je označení Pozér pořád ještě výhra. Pod ním už je jen Lúzr, zatímco pro několik málo vyvolených nad ním Zmrd případně Korporátní zmrd. Mezi něma volně pendlujou úředníci na magistrátech nebo ministerstvech, jimž říkáme Pitomci. Kdo by při takto rozdaných kartách nesáhl do hájemství pozérství? Čtěte dál

Na začátku devadesátek se prý začaly nosit mnohem čistší hadry než před revolucí. Na fotkách to ale nepoznáte. Až o dekádu později všem došlo, jak strašný prasata v porovnání s dneškem byly. „Problém byl v tom, že když fetuješ, tak smrdíš, i když máš čistý hadry,“  – zhruba v tomhle to celý vězelo. Čtěte dál

Tajuplný postávání v koutě, balený cigarety kouřený se zadumaným výrazem ve tváři a četba tlustých ruských románů… takový byl až donedávna spokojený život pesimistů. Zatímco růžolící debílci pobíhali za balónem ve snaze dát góla, zabeďarovaní depkaři se nechali u rumu obletovat od holek, protože byli prostě „tak zajímaví“. Čtěte dál

Všichni, včetně vaší tetičky ze samoty u Vyškova, předpovídají, že jakmile vypadnete na pár měsíců do zahraničí, budete po návratu na svou rodnou hroudu nadávat. Víte to samozřejmě i vy sami, v hlavě máte obraz nablblejch českejch modelek, který hned po prvním lukrativním kontraktu v cizině s radostí zapomněly česky. Čtěte dál

Všeobecný posměch hipstrům už dosáhl takový úrovně, že daleko překročil demenci samotných hipstrů a začíná být zajímavější se rochnit v bahně týhle nový ubohosti. Na nenávisti k nim jsme se už na Priglu sami dost přiživili a je na čase otočit. Nenávist ke všemu, co je dneska někdo ochotnej ztotožnit s hipsterstvím, už je často tak zakomplexovaná, že to vypadá, že hrozí něco jako hipsterskej holocaust (který by do dějin vstoupil jako LOLocaust). Čtěte dál

Spolubydlení na privátě s dalšími několika nešťastníky se oprávněně považuje za polobezdomovectví, čím víc lidí na jednom místě tím blíž k bezďáctví. „Náhodou je to pohodlný a příjemně osvěžující,” ohrazuje se v Modré čajovně třicátník-samozvaný básník vytržen z četby Krchovského. Na druhou stranu, spolubydlení má spoustu výhod. Čekání na volnej záchod v bytě s 9 lidma je sice těžká zkouška trpělivosti, ale zase máte aspoň zahřátý prkýnko. Při troše štěstí máte od koho si „půjčovat“ jídlo, tabák i peníze. V situacích nejhorších máte taky po ruce někoho, kdo má notebook a dovolí vám se na pár minut připojit na net. Čtěte dál

Téma hipstrů je už ošumtělý jako normalizace. Proto mě dvojnásob mrzí, že jsem na pravou podstatu hipsterství přišel až teď a můžu o ní napsat článek. Přitom jsem měl k pochopení tohoto kulturního jevu předpoklady lepší než mnozí jiní. Kdysi jsem přeložil první vydání časopisu Vice do češtiny a poslednímu (čtvrtému) číslu dělal šéfredaktora. Čtěte dál

Tento článek obsahuje praktický návod, jak se udržet na výplatní pásce libovolné společnosti na libovolné pracovní pozici po dobu zhruba dvou až šesti měsíců – záleží na výši dluhu, který potřebujete splatit nebo délce toho nejsychravějšího ročního období. Čtěte dál