Onkostyl

Nehybně ležícího člověka, kterýmu čouhají z krku trubičky, dokáže potěšit i sýkorka na parapetu. Se stejným vděkem se vztahuje ke světu generace dnešních spokojenců, kterým už schválili hypotéku, nebo je aspoň už přijali na vysokou, nebo ani to ne. Každopádně už jim zbývá jen vychutnat to prchavé, co život nabízí. Čtěte dál

Českýmu tygrovi stačí špekáček

Stát se rockovou hvězdou před dvacítkou a ufetovat se v hotelovým pokoji před třicítkou není ten typ šílenství, který by kvetl v českých luzích a hájích. Víc než sláva, lámání rekordů nebo osídlení Marsu je pro českýho chlapa důležitý zůstat v klidu. Pod růžovolícím hladinkářem Švejkem, usmívajícím se ze stěn našich hospůdek by heslo „Live fast, die young” nedávalo smysl. Naopak „To chce klid,” shrnuje bezezbytku mužství v srdci Evropy. Čtěte dál

Post-flákání otvírá náruč snaživým pičkám

„Já jsem děsně línej,“ potahuje z cíga co možná nejležérněji mladík v kapuci před nekuřáckou hospodou a upře pohled na noční oblohu. „Já taky, dělám úplný hovno,“ krčí rameny druhý. „Já taky,“ rozhlíží se kolem sebe třetí a přitom smutně počítá drobný v peněžence. „No, já jsem taky děsně línej!“ hlaholí opozdilec, kterej chytl téma až ve dveřích. První na něj napůl nešťastně napůl zlostně zavrčí: „Ne ty ne, věř mi, všichni, jak jsme tady, jsme líní. Ale ty ne…“ Čtěte dál

Literární mrdky

Kvíz Priglu: Sedí u stolu tři kamarádi – ajťák, vyklízeč sklepů a pingl, kterej prohlašuje, že má doma rozepsaný “těžko říct co, ale jsou tam prvky sci-fi a společenské satiry.” Kterému z nich se ten večer dostane výsady doprovodit společnou kámošku až před vchod paneláku? Čtěte dál

Jak se ulít z péče o kojence a batolata

Ať už jste položili základy své rodiny v toitoice na hudebním festivalu nebo na matraci Dormeo na splátky, výsledek je stejný: zákonem ošetřená povinnost udržet dítě při životě. Ne nadarmo dostávaly německé matky od fýrera železný kříž za páté dítě. I polovzdělanej Rakušák z devatenáctýho století věděl, že je lepší si válet šunky pod palbou na ostnatým drátě, než se starat 24/7 o děcka. Čtěte dál

„Víc!“ dělá českýho chlapa

Řev, ježení srsti, nafukování rypáku – ještě před tím, než začali čeští samci chodit do hospody, vymysleli jejich zvířecí předchůdci, jak se vyhnout boji, ale přitom odejít z kolbiště se ctí. Lvi  naposlouchávají celé hodiny nuance v hlase konkurenta za řekou, aby se ujistili, že bude lepší zůstat na svý straně břehu, i obávaní žraloci bílí se obávají především o vlastní prdel a po přeměření soupeře důstojně odplouvají předstírajíc, že si nenasrali do oceánu. Čtěte dál

Život a smrt špílmachrů neschopnosti

“Co je v diáři, to platí,” šveholí příjemně a jasně do iPhonu skřípnutým mezi hlavu a rameno postarší kostýmková bitch s bonbonierou pro šéfova potenciálního obchodního partnera v podpaží, zatímco odbavuje na tabletu ty jednodušší maily. Čtěte dál

Umělecký neurózy reklamních mrdek

Všichni doufáme, že do našich životů vstoupí něco vznešeného. I po dvaceti letech kontrolování žádanek o šalinkartu je člověk pořád schopnej věřit, že přijde aspoň ten diplom za dlouholetou službu městu nebo ho poklepe po rameni bývalej spolužák se slovy: „Tys byl dycky dobrej chlap“. I realitní makléř cítí, že když upíše vyjukanou rodinku k hypotéce na minibyt v Kohoutovicích, podílí se svým činem na veškerenstvu a posunuje svět k lepšímu (a jeho finanční profit je už jen potvrzením spravedlivého řádu světa). Čtěte dál

Další