Flákání je umění, které neovládá každý – I. díl

do neznama

Většina lidí si myslí, že ví, co znamená flákat se. Ne každý to ovšem skutečně umí. Proč nám má okolí a rodiče flákání za zlé? Vždyť po flákání touží lidstvo od chvíle, kdy se za Adamem a Evou zabouchly dveře ráje. Prigl přináší záznam debaty mezi filosofem, sociologem a informatikem. Proběhla v hospodě U pavouka těsně po prohře Česka nad Švédskem v ledním hokeji.

Filosof: Když máš tolik volného času jako já, musíš být hodně silná osobnost, abys to morálně unesl. Aby tě nestresovalo, že tolik volného času přichází z pohledu většinové populace vniveč.
Sociolog: Pamatuji si jednu tvou historku. Ten den jsi říkal, že jsi dělal něco velmi zajímavého a sice, že jsi přemýšlel na posteli, a když už jsi měl napřemýšleno, šel ses dívat na videoklipy na MTV. O nich jsi také přemýšlel. A zrovna, když přišla tvoje matka, tak ty ses válel na gauči u videoklipů, což se jí mohlo zdát jako vrchol flákání.
Filosof: Musíš být dostatečně disponován, abys zvládl flákání ve zdraví.

„Kocovina ti vybuduje den”

Sociolog: Znamená flákání i to, když chlastáš a nic neděláš?
Filosof: To by se mělo rozlišit.
Sociolog: Rozhodně, protože kocovina ti vybuduje den, dodává iluzi jakéhosi vývoje.
Informatik: Celý den máš co dělat.
Sociolog: Ráno máš velkou kocovinu. Pak nastává střední fáze, během které se například osprchuješ. To pomáhá. Dále si uděláš nějakou polévku, potom se podíváš na dva seriály. Vysílí tě to, ale zato víš že ses od začátku dne někam posunul.
Filosof: Dokážeš popsat dny, které vyplníš i něčím jiným než kocovinou?
Sociolog: Samozřejmě. Spánkem. Hodlám udělat experiment, během nějž budu co nejvíce spát bez použití alkoholu.
Filosof: Předpokládám, že počítáš spánek od momentu, kdy usneš po moment, kdy se probudíš. Ne ty chvíle, kdy už jen ležíš v posteli a díváš se na fasádu na protějším domě.
Sociolog: Ale můžeš se probudit a spát dál.

„Flákání je ta krásná chvilka pro sebe, kterou po nás Bůh chce”

Číšník: Takže pivo, pivo a kafe.
Sociolog: Zapomínáme na to důležité – co je produktem flákání?
Filosof: Flákání je nepracování. Člověk, který se celý den snaží trefit tenisákem s odrazem od tří stěn do půlitru na druhém konci místnosti, pracuje, i když je nezaměstnaný a využívá sociální systém.
Sociolog: Takže když čtrnáct dní nic neděláš? Co je toho produktem?
Filosof: Vnitřní pohoda, zajímavé myšlenky a má-li někdo tvůrčí ambici, tak pravděpodobně něco vytvoří.
Sociolog: A je flákač.
Filosof: Můžeme zavést definici flákání?
Sociolog: Je flákání, když přijdeš po osmi hodinách z práce a jen tak se díváš na televizi?
Filosof: Flákání je ta krásná chvilka pro sebe, kterou po nás koneckonců Bůh chce. Musíme ale odlišit dvě věci. Jestliže týden pracuješ a o víkendu máš volno, pak se jedná o odpočinek nikoli flákání. My ale mluvíme o tom, co nahrazuje práci.
Sociolog: Takže když osm hodin pracuješ a pak se jen díváš v televizi na hokej, to už se neflákáš, ale odpočíváš.
Filosof: Já se ovšem deset hodin flákám a potom odpočívám.

„Sledování náročného filmu je práce”

Sociolog: Jak se odpočívá po flákání?
Filosof: Třeba když vyjdu z domu a chodím, kam mě nohy zanesou, tak se flákám. Ale potom dostanu hlad, tak si třeba vařím párky a u toho odpočívám a pak si častokrát pustím film.
Sociolog: Stáhl jsem si několik klasických maďarských filmů z šedesátých let, protože mě zaujalo jejich téma, ale pak se na ně nechci dívat.
Filosof: Protože jsou náročné
Sociolog: Ano, jsou černobílé, málo se v nich mluví, mají dlouhý střih. I když jsou o něčem, jdu místo nich sledovat Červeného trpaslíka nebo Simpsonovy, které jsem viděl už desetkrát. A teď přichází otázka: jsou ti Simpsonovi odpočinek nebo flákání?
Filosof: Rozhodně si myslím, že sledování náročného filmu je práce.
Sociolog: Takže pak můžeš odpočívat a nedá se říct, že by ses flákal.
Filosof: Jedná se o typickou práci a po ní zábavu. Podle mě flákání je opravdu něco, co práci zastupuje. Člověk je zrozen k tomu, aby něco dělal, jinak je nešťastný. Musíš buď pracovat nebo se flákat. Já třeba velmi silně cítím, že jsem se nenarodil, abych pracoval.

„Jsou lidé, kteří by se měli drtivou většinu života flákat”

Sociolog: Počkej, ale v dnešní společnosti se buď flákáš nebo pracuješ, takže nemůžeš být nešťastný.
Filosof: Můžeš, protože spousta lidí místo toho, aby se flákala, tak pracuje a naopak. Jsou třeba lidé, kteří by se měli drtivou většinu života flákat. Třeba já. Ty zjevně také.
Sociolog: Já stoprocentně.
Filosof: To znamená, že nás činí nešťastné, když máme pracovat. Ale pak jsou lidé, jejichž podstatou je činorodost.
Sociolog: Jako včelky.
Filosof: Ano, a oni ve chvíli, kdy nemohou pracovat, jsou nešťastní a nezvládají toto nechtěné flákání, což je mnohdy přivede k alkoholismu a dokonce drogám. Opravdu jenom člověk, který má dispozice se flákat, by se flákat měl a naopak.

„Člověk, který se neumí flákat, by měl makat”

Filosof: Dejme tomu, že se vzbudím ve tři odpoledne a až kolem šesté vyjdu ven. Jednoduše se nepodrobuji žádnému násilí. Když se do ničeho nenutíš, tak jsou všechny procesy dost zdlouhavé. Sprchování trvá třeba hodinu.
Sociolog: Ano, to je ono, nenutíš se. Nebereš za své takové nesmysly, jako je povinnost či zodpovědnost. Někdo třeba říká, že když tři dny nic nedělá, cítí se hloupě. To znamená že si zvnitřel tu povinnost. Podle mě se někdo neumí flákat vůbec. Můžeme tedy říct, že existuje dobré a špatné flákání? Že se někdo umí a neumí flákat?
Filosof: Naprosto. Člověk, který se neumí flákat, by měl makat.
Sociolog: A jak to špatné flákání vypadá?
Filosof: Víš třeba, že za deset minut zavírají obchod, ale nepůjdeš rychleji. Radši půjdeš přes celé město do jediného otevřeného obchodu, který je zbytečně drahý a najdeš tam jen játrovku a rohlíky.
Sociolog: Co když jsi vegetarián?
Filosof: Taveňák.

„Jediné, co může flákače udělat slavným, je kuriózní smrt”

Sociolog: Slavní lidé neustále říkají, že jsou upracovaní.
Filosof: Proto jsou slavní. Flákáním se neproslavíš. Skutečného flákače na ulici nepoznáš ani nezjistíš, jak moc se fláká. To by tě musel třeba srazit autobus, aby ses dostal do novin.
Sociolog: To tě těžko dělá slavným.
Filosof: Z hlediska flákače to je už dost velká sláva.
Sociolog: Takže jediné, co může flákače udělat slavným, je kuriózní smrt, aniž by na ní nějak zapracoval.
Informatik: Nikdo o něm neví. Po ulicích chodí miliony těchto neznámých hrdinů a jsou příliš nenápadní, aby sis řekl: Tohle je flákač.

„Seznamování s ženou mi připadá jako práce”

Filosof: Můžeme tedy rozlišit, že práce je k něčemu a flákání je k ničemu. Čili jsme buddhisté.
Sociolog: Podle buddhismu se nesmíš sám zabít ani plodit. Obojí znamená práci.
Filosof: Už třeba seznamování s ženou mi připadá jako práce.
Sociolog: To je zábava.
Filosof: Ale rozhodně to není flákání.
Sociolog: Na druhou stranu zažívají někteří jedinci ve společnosti muka, když nemohou promluvit takže je pro ně nejtěžší práce držet jazyk za zuby. Musel bys jim tvrdě platit, aby to vydrželi.
Filosof: Takových znám povíc. Kam se tím chceš dostat?
Sociolog: K tomu, že bavit se pro někoho skutečně není práce, protože tím dává průchod sám sobě a tím pádem se vlastně fláká.
Filosof: A co děláme teď my?
Sociolog: To nevím.

Druhá část rozhovoru ZDE
Třetí část rozhovoru ZDE