Flákání je umění, které neovládá každý – II. díl

front

Před nedávnem jsme vám přinesli záznam rozhovoru filosofa, sociologa a informatika nad jedním z nejdůležitějších témat lidského života. Jak debata košatěla, uvědomili si naši hrdinové, že je třeba rozlišit mezi flákáním, zábavou, prací a vatou. Sami si však nedokázali odpovědět, kterou z těchto aktivit v hospodě u Pavouka provozují oni sami. A tu pokračuje diskuze:

Sociolog: Tak my se teď o něco snažíme, takže v zásadě pracujeme.
Filosof: Já mysím, že se bavíme. Můžeme tedy vymezit flákání jako bezcílnost?
Sociolog: Něco jako nekonečný seriál?
Filosof: Nebo Odysseus od Jamese Joyce, ve které hrdinovi trvá ranní holení šest stran.
Sociolog: Četli jste Igelitkové pivo? Myslím si, že to je největší epos o flákání v moderní době. Autorem je jakýsi Fin. Jeho jméno jsem si nezapamatoval, byla by to hrozná práce. Pojednává o třech lidech, kteří nedělají lautr nic, a když jim někdo práci nabídne, tak se mu jen vysmějí.
Filosof: V tom případě nejsou skuteční flákači, protože vysmívat se člověku je buď zábava nebo práce.
Sociolog: Myslím si, že to byli opravdoví flákači. Ten nebožák, co jim nabídl práci, se tak rozzuřil, že na jejich stole zapomněl cigrety. Třebaže balíček cigaret měl pro naše hrdiny mnohem větší hodnotu než pro onoho podnikatele, tak ho na něj upozornili.
Filosof: Tenhle naprostý nedostatek plánování a zištnosti ti dává zapravdu. Byla to největší akce celé knihy?
Sociolog: Ne, největší byla, když se postavy rozhodují, jestli pojedou nebo nepojedou do centra města. Naprosto přitom selžou. Jeden potká revizora, pak začne pršet a jedou zpátky.

„Flákač aktivně pracuje s prázdnotou”

Filosof: Práce je repetitivnost a flákání bezcílnost. Můžeme to říct takhle?
Sociolog: Flákání je bezcílnost, ale nesmí v něm být vata. Znal jsem nezaměstnanou ženu, která si každé ráno zapnula televizi a celý den ji sledovala, i když třeba vařila. Prostě jen potřebovala vatu.
Filosof: Na rozdíl od ní flákač aktivně pracuje s prázdnotou.
Sociolog: Přesně tak, ona jenom simulovala, že dělá to, co by dělala po práci. Akorát, že tu práci neměla. Chovala se, jakoby z ní právě přišla.
Filosof: Špatný flákač, jako je ta žena, kterou jsi popsal, se jenom bojí práce. Skutečný flákač se práce nebojí. Prostě ji nedělá. Je to člověk, který po upřímném pátrání zjistil, že práce není pro něj.
Sociolog: Zjistil jsi to na vlastní kůži? Ale to zjistí kdekdo.
Filosof: Ale kdekdo nezjistí, že se umí flákat. Nechci moralizovat, ale každý bychom měli dělat to, v čem jsme nejlepší.

„Co ti lidé řeší, že vypadají tak zaměstnaně?”

Sociolog: Ale kromě talentu potřebuješ i podmínky. Spousta lidí přičichne k flákání až na vysoké škole a zamiluje si ho natolik, že už ho není schopná opustit. Já jsem se třeba začal každý den před školou hodinu koupat jen proto, že jsem měl tu možnost.
Filosof: Na druhou stranu jsou vysoké školy plné lidí, o nichž se zdá, že jsou velmi zaměstnaní. Mají přitom stejné množství přednášek a povinností, jako jsem míval třeba já. A je zajímavá otázka: Co ti lidé vlastně řeší?
Sociolog: Myslím, že teď se dostáváme k samotnému jádru diskuze, pokračuj.
Filosof: V tom případě to ještě zopakuji: Co ti lidé, kurva řeší, že vypadají tak zaměstnaně? Vždyť z nich skoro nic nevypadne. Představme si dvůr mé bývalé fakulty. Lidé na něm pobíhají stejně jako slepice na dvorku. Přitom slepice je neustále zaměstnaná – hledá červy, vyměšuje, skáče na ni kohout, snáší vejce.

„Jaromír Jágr se modelkám moc nevěnoval”

Sociolog: O produktivitu u lidí nejde, ale o pocit zaměstnanosti.
Filosof: Protože tihle lidé neví, jak se flákat a přitom se něčeho bojí.
Sociolog: Proto se pořád zaměstnávají, ale úplnými nesmysly. Třeba jdou do hospody a baví se o tom, kolik to pivo stojí a že ho budou muset zaplatit.
Filosof: Baví se o faktech: co viděli, co zažili, a že to bylo hrozné.
Informatik: Neví, co se životem.
Filosof: A flákač?
Informatik: Ten prostě žije.
Filosof: Na druhou stranu takový pracant jako Jaromír Jágr taky žije. Žije hokejem a je to strašná práce.
Sociolog: Ve chvíli, kdy si mohl užívat s topmodelkami v Americe, si do bytu nastěhoval maminku, aby mu vařila a on se mohl soustředit jenom na hokej.
Filosof: A modelky lítaly za ním.
Sociolog: Je důležité zmínit, že se jim moc nevěnoval.
Informatik: Takže tenhle člověk žije, ale slepičí lidé nežijí.
Filosof: Mně nezbývá než zopakovat: buď makej nebo se flákej.
Informatik: Ale když se neumíš ani flákat ani makat?
Filosof: Slepičí lidé mohou pracovat třeba na recepci.
Sociolog: Nebo jako letušky.
Filosof: Letušky ne, ty musí mít šarm a krásnou postavu.
Sociolog: Tak tos neletěl nízkonákladovkami…

„Kvokání je jasným znakem toho, že nevíš”

Číšník: Už jste si něco vybrali?
Filosof: Já si dám topinku s vejcem a se sýrem.
Sociolog: Já taky.
Číšník: To je dobrý, no.
Sociolog: Vraťme se k tématu. Tys řekl, že slepice neví co se životem a že neumí žít, ale já myslím, že ony ví mnohem lépe, co s tím životem udělat, než my. Není důležité, že natahují krky a kvokají.
Filosof: Podle mne je kvokání jasným znakem toho, že nevíš.
Sociolog: Já rozumím tomu, co říkáš. Že spousta lidí se uměle zaměstnává po celou dobu bdělosti. Ale to přeci neznamená, že neví, co se životem.
Filosof: Umělé zaměstnávání znamená, že nevíš, co doopravdy děláš. Jen těkáš.
Informatik: Za ničím nejdeš.
Filosof: Přesně tak, děláš to, protože něco nechceš. Před něčím utíkáš. Proto lidé na školním dvoře popoběhnou stejně jako ty slepice. Utíkají před vnitřní prázdnotou.
Informatik: Chtějí nějaký titul, aby mohli mít nějakou práci v kanceláři s angličtinou a počítačem. Ale co je za tím? Chtějí pouze přežít, začlenit se do společnosti a nemít problémy.
Filosof: Proto říkám, že jsou motivovaní strachem. Flákač ale není motivovaný ničím. A to nás na něm zajímá.
Sociolog: Chceš říct, že nemá hodnoty?
Filosof: To ne, flákač ví, co je pro něj dobré. Uznávám ale, že pořád je pojem flákání dost mlhavý.
Sociolog: Asi se to nedá úplně konkretizovat. Je to tajemství života.

Třetí díl ZDE
První díl ZDE