S rozluštěním namlouvacích rituálů na univerzitách si nevědí rady ani teoretici evoluce. I když každá fakulta a každej obor má svý specifika, všude hraje roli inteligence, což nemůže mít jiný než tragický následky. „Kdyby byl pravěk, tak já sem mrtvej a ty seš lúzr,“ povzdechne si přiopile magisterský student archeologie, když líčí kamarádovi – studentovi Staré hudby, jaký masivní kosti Keltů vykopali na Pálavě.

Zatímco sexappeal vesničana s učňákem spočívá v tom, že bez keců porazí několik kubíků dřeva, vysokoškolák si zakládá na tom, že neumí ani vyměnit píchlou gumu. „Kolik máme dohromady titulů,“ smějí se povýšeně dva magistři a jeden PhD směrem ke kamarádce ze střední, která zadýchaně točí klikou heveru.

Sebevědomí chichotajících se akademiků je podepřeno léty odsezenými na seminářích a kolokviích, po nichž se ve svých hlavách stávají iniciovanými. Třicetiletý antropolog se po promoci cítí jako divoch, který byl po dvoutýdenním tripu v pralese plným jaguárů s oštěpem a hlavou plnou halucinogenních lián konečně uznán dospělým mužem a žádoucím partnerem s vlastním stanem.

S magisterským sebevědomím dokáže i ceckatej bohemista dotlačit do kvartýru čtyřicetiletou vdanou paničku, zatímco jeho spolubydlící čekají dole u malého piva až je prozvoní.

Bohorovnost, se kterou se dá svést MILFučitelka češtiny, ale nepřichází sama od sebe. Vede k ní trnitá a čím dál bizarnějším pornem dlážděná stezka od prvního dne, kdy jinoch vstoupí na univerzitní půdu.

Hořká lekce

„Jestli tady do konce prvního semestru někoho neobtáhnu, tak sem takovádle nula,“ zvesela hlaholí vitální Moravák – prvák religionistiky na celý dvorek brněnský fildy a rukama u toho dělá nad hlavou stříšku. Méně asertivní kamarádi-balkanisti jen mlčky přikyvují a nesměle se rozhlíží. Zmalovaný studentky dvojkombinace francouzština-čeština v bílých péřových vestičkách si jich nevšímají.

Náš hrdina dokáže po roce studia rozlišit všechny větve tibetského budhismu, na holku si v Brně ale ještě nešáhl. Přesto ho historky o sexuální mašině s osmi dioptriema J.P.Sartrovi, které zná od stejně natlakovaných filosofů udržují v naději, že ho vyčtené moudrosti posunou k vysněnému cíly. „Tomu bys nerozuměl,“ posměšně odsekává na Dolním skle spolužákovi ze základky na dotaz, co čte, a periferně sleduje, jak to zapůsobí na holku u vedlejšího stolu. Samozřejmě nijak.

Třeťáci znají svět

Nedá se nikomu vyčítat pokud se po pár letech bez sexuálního úspěchu vrátí ke gymnáziální ideji čisté lásky. Sebedůkladnějším stínováním dvorců oblíbené pornoherečky na velkoformátovým plátně student malby bolestný tlak na koulích neuvolní, ale pokud se nadrženost spojí s bolestí neopětované lásky k reálné ženě, stane se zárodkem hluboce metafyzických prožitků při nočních procházkách po deštěm zmáčené Kraví hoře.

Ne všichni vysokoškoláci si ale hrají na metafyziku. Pragmatičky z maloměst si po přednášce „Kierkegaard jako peripatetik“ odchází za šest dolarů na minutu fejkovat orgasmy na videochatu s Amíkama na druhý straně oceánu. Vykutálení třeťáci, kteří od ranného dětství neztrácejí čas debatami o nesmrtelnosti brouka, zase organizují Miss fakulty, Vítání prváků, Právnické půlení a Seznamovací diskotéky, na kterých mají vždycky možnost se vyskákat na nejopilejší vesničance, která se nebála jít kariérnímu štěstíčku kozama naproti.

Silnější doktorand mrdá

Intelektuál potřebuje zhruba pět let vysoké, aby pochopil to, co nemusel čtrnáctiletýmu grázlíkovi z Žabin nikdo vysvětlovat. Přestože zná do detailu Aristotelovu teorii příčinnosti, ta základní mu uniká: k vyvolání reakce musí spustit akci.

Že „Silnější pes mrdá“ nedojde novopečenému doktorandovi na základě četby Humova Pojednání o lidské přirozenosti, ale v momentu, kdy na něj zamrká vygumovaná nicméně dobře stavěná studentka, která nutně potřebuje kredity z jeho semináře.

Studentská larva po pěti až desíti letech rozkvete v doktorandského motýla, nicméně ne každá strastiplná pouť končí úspěchem.

„Platón se snažil přijít na to, jestli se za vlastnostmi skrývá nějaká podstata, například řeknu… velký, tvrdý, růžový…“ deklamuje uřícený čtyřicetiletý magistr a z jeho zřetelné nervozity je patrné, že nežertuje, ale prostě při pohledu na studentky nemůže na nic lepšího přijít. Ne vždy možnost performovat na stupínku a publikovat v anglicky psaných periodicích znamená konec tragičnosti.

Profesůra: jenom šukat nestačí

Navzdory patnácti monografiím, stodvaceti citacím a mnoha odučeným seminářům zjišťuje docent v nejlepších letech, že skutečného pocitu štěstí dosahuje teprve při machrování na dvacítky ve škamnách. V okamžicích naprostého okouzlení sám sebou pak žoviálně nahazuje udičku: „Pokud si pořídíte moji knihu, můžete se mnou strávit pár nezapomenutelných večerů.“

„Vítej v kruhu vyvolených“ může říct s milou sebeironií profesor na Oxfordu, když si dává s nejtalentovanějšími studenty jointa, nebo taky obřadně se tvářící profesor Karlovy univerzity, který nalákal skupinu doktorandů k sobě do bytu, před tím než se narvou psilocybinem a začnou si do kruhu honit péra.

„Jste píče?“ zachroptí dvaaosmdesátiletý emeritní profesor na dvě fit docentky, které přišly na konzultaci. Zatímco se snaží honit chromou rukou po infarktu pod dekou, dámy, které vyrostly na jeho knihách, z něj bez špetky pochopení páčí moudra o vztahu kultury a přírody. Zklamán odchází z tohoto světa stejně neuspokojen jako v prváku.

banner-nudle