Hejtovat ezo je zatraceně bolestivý. Ezařky máme totiž – stejně jako alkoholiky a nácky – v každý český domácnosti. Ať už je to naše sestra, teta, současná nebo bývalá manželka, nejde udělat krok, aby se člověk u snídaně nebo na návštěvě nezapletl do čaker, nenarazil u přepážky pojišťovny na vnitřní Bohyni nebo dokonce neuslyšel přes dveře vlastní koupelny večerní očišťující mantru.

Tuhle ezopandemii se už dlouho snaží vysvětlit odborníci neuroticky se probírajíc vousy ve studiu na ČT24, zatímco jejich manželky sedí s nohama do kříže uprostřed kruhu z vonných tyčinek a myslí na to, jakej je jejich vyššíma silama nepolíbenej starej debil a impotent.

Ani ta nejdokonalejší studie na téma náboženské vakuum v ateistickém Česku, ztráta smyslu života v odcizujícím kapitalismu nebo nedostatek pohybu v přírodě při sedavém zaměstnání naši touhu po vysvětlení této tak rozšířené debility neuspokojuje.

Alespoň určitou odpověď na otázku „Proč ezo?“ nám nakonec neposkytli vědci, ale Hana Zagorová:

Autor textu vystihl jedinou větou, co se honí v hlavě všem měšťačkám, který věří, že zakoupením krystalku správné barvy se vše v dobré obrátí. „Je naprosto důležité, abych byla šťastná,“ je začátek i konec úvahy o životě milionů ezopičí.

Neviditelné zdi

„Ty seš muzikant, umělec, jehož duše se potřebuje vyjádřit, ale máš kolem sebe neviditelnou zeď, která tomu brání,“ pošilhává po snadném cíli ezoamatérka, která by ráda brzy nastoupila na dráhu profesionální vykladačky vesele pomalovaných karet. Devatenáctiletý hejsek s pocitem, že se o sobě konečně dověděl něco jinýho, než že je línej lempl, co roste pro pracák, se vzrušeně tetelí.

Nikdo není z cukru a myšlenka na vlastní genialitu nerozpoznanou natvrdlým okolím člověka spolehlivě dožene k slzám. Čím prochcanější gatě, tím výlučnější bytost pod nimi. Ví to vykladačky tarotového balíčku už od dob, kdy byl na kus papíru poprvé namalován křížový král.

„Jasný vole, karty, znamení, sračky, chápu, ale tahle ženská do toho vidí, fakt mě vystihla,“ vypráví kartářkou demaskovaný génius kamarádům, kteří se mu při brku hlasitě smějou, pročež se v myšlenkách raději vrací ke své neviditelné zdi, za níž se v hlubinách duše ukrývá jeho genialita.

Zařiďte mi to!

Křesťanství a další náboženství nerespektovaly zákony fyziky, ezo vystrčilo fakáč i na všechny ostatní zákonitosti. „Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné, zařiďte mi to!“ Nelicencované ezokněžky mají pro tohle tupý sobectví pochopení a za lowe rády zařídí cokoli.

Chtít od života vše znamená pro oplácanou farmaceutku užít si nevěru s dobře tvarovaným, namol ožralým alfasamcem, bezelstně se k ní přiznat příteli po ročním vztahu, nechat se opustit oběma, podobnou strategiii v různých variacích několikrát zopakovat a stále u toho doufat, že karty, čakry a další spojenecký síly ve vesmíru jí přinesou muže, kterého si – jakožto nositelka nezpochybnitelného nároku na štěstí – doopravdy zaslouží.

Týpek, kterej denně pět hodin a víc rozebírá v hospodě s kámoškama svoje pocity, zatímco jeho stará kmitá v kanclu, aby zaplatila oběma nájem, čeká až počet jím prozkoumaných astrologických webů přesáhne kritickou hranici a rozeřve se v něm mýtický lev, jehož je podle horoskopu hrdým nositelem. Tihle chlapci třicet plus sice mívají problém zaplatit holce kafe, nemívají ale problém zaplatit víkendový seminář na odhalování vnitřního muže-lovce.

Kde je nabídka, je i poptávka. V Česku počet lidí, kteří chtějí iluzi štěstí za každou cenu, neustále stoupá. Proč je nezkasírovat?

Za 10700 na víkend můžete pomocí Oshovy meditace napravit partnerský vztah, který jste posledních deset let ojebávali nezájmem, leností a neochotou shodit aspoň jednu pneumatiku. Pokud víkendovka nepomůže, zaplaťte si dalších patnáct táců za tři kurzy vaginálního mapování. Sex doma bude stát pořát stejně za hovno, ale aspoň absolventka kurzu „pozná tajemství svojí Jóni.“

Kdo nemá lowe na tyhle ezoterické varianty luxusních zájezdů, případně nemá Facebook, aby se o nich dozvěděl, může si dopřát trochu toho štěstíčka na starém dobrém telefonu. Za sedmdesát korun na minutu se člověk dozví, že všechno bude dobrý případně, že ho v šedesáti začne bolet žlučník.

Hra na jistotu

Kromě štěstí potřebují lidé vědět, že je všechno tak nějak pod kontrolou, a že nemá cenu sebou plácat proti proudu energie vesmíru, stačí si to nechat spočítat. I kartáři, konstelátoři a odrušovači negativních energií jdou především na jistotu: „Dítě tady vidím v šestatřiceti a bude nemanželské,“ vypráví kartářka třicetičtyřleté zoufalkyni, která ji předtím vyklopila, že shání chlapy po netu.

Zjevné diletantstství nepřipadá ezoklientům podezřelý. A tak může odhalení erotického Já nabízet buchta, která má šanci si zapíchat jen s na šrot ožralým podomním obchodníkem bez sebeúcty, čarodejnictvím se profesionálně ohánět ta nejujařměnější kancelářská ovečka a rodinné poradenství nabízet rozvedená padesátnice nebo rozverná stará panna.

Nejsem piča, ale Bohyně

Ezokonzument neplatí proto, aby musel životní problémy složitě řešit, ale nechá je mistra Reiki za pár táců „rozpustit v sedmidenním procesu.“

Chce ale i něco navíc. Kancelářský krysy žebrají o špetku dobrodružství tak nevybíravě, že ho do nich ezopodnikatelé ládují všemi otvory, avšak ne zas tak moc, aby ho krysy nebyly schopný strávit.

A tak vidíme, jak z Facebooku mizí Lenky a Martinové a nahrazují je Yamuny a Shivové. Kvůli těm pomalejším z příbuzenstva a přátel si holka ještě nabarví hlavu na červeno či zrzavo, aby už každý pochopil, že i v téhle natvrdlé kuňce se skrývá ohnivý element, který svou nekonečnou planoucí energií sežehne všechno zlé včetně temných myšlenek.

Ezonácci

Ezo lidi rozděluje stejně jako názory na to, kterej alkoholik by měl být prezident, a kterej psychopat premiér. Pravidlem šťastné ezopiče je odstřihnout se od všeho, co by mohlo narušit jemné předivo štěstí včetně všech lidí, kteří v člověku vzbuzují emoci „Ne-ne!“. A tak spolu klidně přestávají mluvit sourozenci, partneři, přátelé. Nebe totiž musí být za všech okolností blankytné.

Hoch ezo

Ezo rozhodně není jenom tématem debat prodavaček o krátkých pauzách v hypermarketech. Naopak, tyhlety ženský mají většinou přízemnější starosti než autenticitu duchovní cesty. Pro koho je ezařský poblouznění zvlášť vhodný, jsou polomanažeři velkých PR agentur a byznys developerky IT firem pro celé CEE. Místo plastovejch napodobenin energetických kamínků si zaletí do Nepálu pro originál; místo třicetiminutového pokecu s guru Alešem na Ezo.tv se na měsíc oddají tanci a halucinogennímu tripu pod odborným dozorem šamana v amazonském pralese.

Ani sedmdesátiletý Peruánec, který se naučil žít ze šťávy orchideje, nepohrdne eurem a hlavně na rozdíl od smutný paní s květákem, která posílá skrz televizi léčivou energii na snížení hladiny cukru, nabízí něco reálnýho: fet.

Ezo, stejně jako každej jinej produkt, má svůj low a high-end. Sledovat během halucinogenního rauše začátek i konec lidské civilizace a Mléčnou dráhu rodící se z vesmírného prachu by chtěl každý, většině z nás však zbývá jen sledovat odraz vlastního utrápeného obličeje v tlustých brýlích kartářky za litr.