Po světě se vychlastá sto milionů litrů Starobrna ročně. Z toho šedesát milionů v Brně. Tři sta piv na hlavu za rok včetně kojenců. Když připočítám další značky, řekl bych, že se u nás poměrně dost leje. Na výrobě pivka spolupracují dvě rasy: lidi, kterých je tu ve výrobě kolem stovky, a kvasnice jejichž miliardová armáda žije v obrovských nádržích viditelných z širokýho okolí. Mezi lidmi a kvasnicemi přitom existuje celá řada pojítek…

Starobrno má vlastní kmen kvasnic hlídaný v pražské kryobance. Jednou za tři měsíce si přiveze vzorek a ve svý laboratoři ji namnoží a používá ke kvašení pivka v osmnáct metrů vysokých tancích, bez kterejch už si Mendlák nedokážeme představit.

Kvasnice se rozmnožují a žerou, dokud mají co. Potom, asi po osmi dnech, se tanky podchladí, kvasnice upadnou do limbu a klesnou na dno. Odtud se odčerpají a kolečko pokračuje.

Vlevo: milion kvasnic. Vpravo: jeden člověk (sládek Tomáš Pluháček)

Stejně jako lidem se ani kvasnicím hedonistický životní styl nevyplácí. Po třech až čtyřech podobných jízdách se totiž kvasnice vyčerpají a musí být nahrazeny jinou kulturou. Projevuje se tu cosi, co odborník Priglu popisuje jako „vesnický syndrom“ – celá populace kvasnic se rozmnožuje z velmi malého počtu rodičů a postupně degeneruje.

Tyhle kvasnice se pak odvezou zemědělcům, kteří je používají pro své potřeby. Populace lidská a kvasnicová se tak neobyčejně potkávají…