Kategorie Průvodce

Inflace devastuje běžným rodinách na běžných účtech již-tak-dost-za-vyližprdel úspory. Ceny lipánků neúprosně rostou. Fotři si na mobilech v pracovní době marně konfigurují fabie. Nejsou čipy. Že jde ekonomika do hajzlu, nám televize ukazuje každý večer v přehledném grafu, ale nikdo neprozradí, jak z toho ven. Lidi včetně ekonomů s kšandami a pastelovými podkolenkami přestali rozumět penězům. Jak by taky o nich mohli něco vědět, když si na ně doopravdy nikdy nesáhnou? Ruku na srdce. Akcie a Apple Pay nejsou skutečné peníze.

Rozhodli jsme se proto získat tipy od expertů na slovo vzatých. Od těch, kteří jsou v oku finančního tornáda jako doma. Tito lidé o penězích opravdu něco vědí, protože je mají v ruce denně. Jinak ani nemohou, na účtě by jim je obratem zablokovala zdravotní pojišťovna.

Jejich rady sice možná nevedou na vrchol světových burz, ani k vlastnictví většího množství zhodnocujících se nemovitostí, o to užitečnější jsou však v době, kdy stále více lidí potřebuje hmatatelné odpovědi. Zde tedy jsou: Čtěte dál

Každá změna přináší nový typy kreténů. Klimatická nejinak. Zvířata se přizpůsobují globálnímu oteplování vyhynutím. Lidi fňukáním, kecáním, zaujímáním nejrůznějších postojů a vymezováním vůči těm, kteří fňukají jiným způsobem. Čtěte dál

Plebs postávající s lahváčem před Albertem se mylně domnívá, že růžolící muž v nejlepších letech kráčející kolem s čokoládovým dortíkem na podtácku směrem ke svému solidnímu vozu “na skutečnou práci nešáhne”. Nic ale není vzdálenější pravdě. Opravdu spokojená buclatost je výsledkem soustředěné aktivity a nejvyšším projevem životaschopnosti. Čtěte dál

Nehybně ležícího člověka, kterýmu čouhají z krku trubičky, dokáže potěšit i sýkorka na parapetu. Se stejným vděkem se vztahuje ke světu generace dnešních spokojenců, kterým už schválili hypotéku, nebo je aspoň už přijali na vysokou, nebo ani to ne. Každopádně už jim zbývá jen vychutnat to prchavé, co život nabízí. Čtěte dál

„Já jsem děsně línej,“ potahuje z cíga co možná nejležérněji mladík v kapuci před nekuřáckou hospodou a upře pohled na noční oblohu. „Já taky, dělám úplný hovno,“ krčí rameny druhý. „Já taky,“ rozhlíží se kolem sebe třetí a přitom smutně počítá drobný v peněžence. „No, já jsem taky děsně línej!“ hlaholí opozdilec, kterej chytl téma až ve dveřích. První na něj napůl nešťastně napůl zlostně zavrčí: „Ne ty ne, věř mi, všichni, jak jsme tady, jsme líní. Ale ty ne…“ Čtěte dál

Ať už jste položili základy své rodiny v toitoice na hudebním festivalu nebo na matraci Dormeo na splátky, výsledek je stejný: zákonem ošetřená povinnost udržet dítě při životě. Ne nadarmo dostávaly německé matky od fýrera železný kříž za páté dítě. I polovzdělanej Rakušák z devatenáctýho století věděl, že je lepší si válet šunky pod palbou na ostnatým drátě, než se starat 24/7 o děcka. Čtěte dál

“Co je v diáři, to platí,” šveholí příjemně a jasně do iPhonu skřípnutým mezi hlavu a rameno postarší kostýmková bitch s bonbonierou pro šéfova potenciálního obchodního partnera v podpaží, zatímco odbavuje na tabletu ty jednodušší maily. Čtěte dál

Někdo chce umřít v devadesáti před plápolajícím krbem s mladou prostitutkou, někdo v pětadvaceti po divoké přestřelce s Al-Káidou. Jediný konec, který jsme si v patnácti dokázali představit my, byla smrt nudou. Dlouhou a ubíjející nudou. Jenže se to nějak zvrtlo. Čtěte dál

Po hodně letech chlastání a přežívání na kulturních projektech a brigádách se z mladýho lúzra stává lúzr se zkušenostmi. Ačkoli lúzr zůstane vždycky lúzrem, je velkej rozdíl, jestli je mu dvacet nebo třicet. Aspoň pro některý dvacetiletý holky. Čtěte dál

Kavárenští povaleči na začátku dvacátého století oslavovali válku. Prý je dobrý se jednou za čas vyvraždit, aby se národy očistily od zbabělců. Kurevskej omyl. Ve válce, stejně jako v životě, přežije ten zbabělejší. Stačí počkat o chviličku dýl a nějakej vyhecovanej idiot to nevydrží, vyběhne ze zákopu před váma a koupí to z první. Vy se triumfálně posouváte v rozumném třetím, čtvrtém sledu až do osvobozenýho města slzícího vděkem. Čtěte dál