“Nechal jsem ho dvakrát si nasrat do gatí a pak už šel na nočník sám,” líčí otec v hospodě za vážného přikyvování kumpánů, jak svého potomka provedl přes klíčový milník života. Dál už to nerozebírá, v telce totiž začíná hokej. Netuší, blbeček, že mohl svoje poznatky o sraní mimo mísu rozvést na 150 stran a víc, pojmenovat to třeba “Jak se zbavit plenek dle starobylé indiánské metody” a prodávat za 256 korun včetně DPH, pořádat fekální semináře s mikrofonem na klopě, drobným občerstvením a melírovanou buchtou s letáčkama na dveřích.
Ještě nedávno jsme všichni chápali, že věci, který během svého jepičího života odhalíme, jako třeba, že bavlna svědí do prdele míň než polyester nebo že manža přestane po orálu na chvilku vyšilovat, nejsou nijak objevný, přišly na ně už miliony vesničanů před náma a napadnou každýho, kdo se dostane do určitého věku a situace.
Lidi si dosud v hospodě vykládali svoje postřehy, zážitky a miniaturní objevy hlavně proto, aby nebylo ticho, mohli se v ožralosti navzájem shazovat a sdílet trochu toho lidskýho teplíčka:
“Hej vole, zjistil jsem, že když se nebojíš říct o víc peněz, tak je většinou dostaneš.”
“Vole, to sem věděl už na základce.”
Jenže pak přijel pan Lorenz a začal svoje rozumy PRODÁVAT.
A po něm přišli jeho apoštolové. Říkají si koučové a za relativně malý poplatek nabízí absolutně velký hovno, což je lákadlo, kterýmu skoro nejde odolat. Zvlášť pro lidi, kteří nemají nikoho, kdo by jim solil nevyžádané rady zdarma u piva nebo u kafe.
Od piva k mikrofonu
“Tak co včera?”
“Pičo, Jarda se úplně zbláznil, radil mi METODU, jak si mám užít dovolenou.”
“LOL VOLE.”
Když začne být hospodský mudrování kumpána moc přitažený za vlasy, pošle ho stolové společenství do hajzlu a slova se přirozeně ujme někdo další. Ovšem kouč se z titulu své funkce do hajzlu neposílá, a tak si od něj skutečně můžete nechat vykládat,
jak si užít dovolenou na 100%
jak si připravit svatební přípitek
jak nakupovat
a pokud se vám k akutnímu pocitu osamění přidá i paranoia a schizofrenie, můžete si zajít tady k Peťovi na kurz, jak přežít konec světa. Vlastně nemusíte chodit, on přijede za váma, když mu proplatíte jízdenku.
Stejně jako u porna a fotografování svateb jsme svědky politováníhodné devalvace i v oblasti koučingu. Dřív koučovali jen lidi, kteří dobyli nějakej trh, něco vymysleli nebo přiměli větší skupinu lidí k sebevraždě. Začínalo se na 100 tisících dolarů za hodinu, postupně šla cena dolů až jsme se dostali k e-bookům gratis “Jak se stát koučem.”
Co vlastně způsobilo, že hospodské “historky k dobrýmu” se změnily na on a off line kurzy? Že čím dál víc lidí na hranici retardace má nutkání vyjadřovat svoje rady v diagramech? Mimochodem, my na Priglu jsme zavedli koučování spolu s diagramy již před mnoha lety. Zde například schéma Jak držet hubu a zde on-line kurz, Jak se udržet na trhu práce s hendikepem neschopnosti a lenosti.
Pyramida bezradných
Podobně jako se záchodová mísa v galerii stává uměním, mění se kecy, demokraticky šérovaný kolem hospodského stolu, na obchodovatelný moudra prostě jen proto, že je ze sebe někdo sere v pronajaté vile na Barrandově, v půlce všem rozdá piškoty a na konci certifikát, že se koukali, jak před něma ty random hovna sral.
To, o co se koučové za mírný poplatek dělí se svým publikem, je především vlastní zoufalství a poznatky načerpané na “vysoké škole života.” Kouč je opravdovou štikou mezi lúzry. Být “ještě před pár lety úplně na dně, dlužit miliony a být závislý na pervitinu a alkoholu” je neopominutelnou referencí kouče, který radí o úspěchu, síle a vyrovnanosti.
Zažít pády, vyplešatět už na učňáku a nikdy se nenaučit slovosled je zase kvalifikace pro koučing “Mistrovství komunikace” a “Milionářského myšlení.” Jeho guru svým drajvem uhranul i prodejce ojetin, který mu nakonec odkýval rizikovou lízačku na 15 let starou audinu, aby se s ní mohl pochlubit v motivačním videu.
Kouzlo koučingu vlastně spočívá v tom, že hovornější adepti na Darwinovu cenu poučují ty více zakřiknuté. To zároveň určuje, kdo komu má na konci zaplatit dvě kila.
Intuice “poslouchej menší pitomce, než jsi sám” se v oblasti koučingu obrací na hlavu. Čím víc kdo padne na držku, tím se stává etablovanější. Spoluzakladatel webu nabízejícího kurzy libovolných kokotin to moc dobře ví a tak se chlubí natřikrát zlomeným xichtem, ke kterému přišel, když se snažil před holkama přeskočit plot. Od té doby “miluje jednoduchý život” a provizi ze zprostředkovatelského webu pro zoufalce.
Životní bezradnost provází kouče a jejich klioše i během seancí. Limity fantazie koučů, co by tak asi mohla platící kuňka od života chtít, jsou jasně zastropované reklamou na Eurojackpot:
A: Stát na pláži s roztaženýma rukama proti zapadajícímu slunci.
B: Sedět na pláži s notebookem na klíně.
Zejména muži by chtěli vydělávat a inovovat jako Steve Jobs nebo vydělávat a mrdat jako Di Caprio. Tomu odpovídají i filmové vizuály s dětskými moudry, divokými šelmami nebo prostě obecnými, bezradnými dálavami.
Titul před jménem: Diletant
Mezi lidmi, kteří se cítí bezradní ve všem, se ten, který tvrdí, že si ví rady v jedné pičovině, stává vzdělancem. Stačí když se otitulujete “bývalý oblastní manažer organizace Toastmasters a prezident klubu Brněnských Toastmasterů”, “pozitivní člověk se zálibou v oblasti osobního rozvoje” nebo prostě “máma.”
Být mámou dvou dětí se zdá být pro český lajfkouče stejně důležitý jako pro ambiciózní zmrdy MBA z ekonomie. Certifikátem odbornosti je v tomto případě lékařský záznam o sešité hrázi. Matkami se s větším či menším úspěchem snaží být i muži, pročež kombinují aikido a anální mapování v kruhu podobně Vesmíru otevřených mužů, na FB pak šíří video Jsem žena.
S mateřstvím přirozeně přichází rozvod. Správná koučka však nalezne obchodní příležitost i v něm. “Sex ke vztahu nepochybně patří a proto určitě probereme i toto téma,” teasuje vystudovaná ekonomka, aby se hned vzápětí ukázalo, že to, co se snaží monetizovat, je především vlastní letitá sexuální frustrace: “Co od sexu očekává žena a co očekává muž se poměrně liší,” počíná přednáška za 900 Kč na osobu.
Perverzní psychoterapie
Výřečný zoufalec se stává králem mezi zakřikutými. Z hňupa činí přečtení jedné knihy mezi těmi, kteří nepřečetli žádnou, mudrce. Moment “NO JASNĚ!”, přicházející po otevření nějaké knihy, je nejčastějším startovním bodem kariéry českého kouče.
Jsou ale tací, kteří se ve své praxi obejdou bez jakékoli knihy. Třeba Anička “rozsvicí nad hlavami žárovky uvědomění, podává klíče od neprozkoumaných perspektiv a koučuje srdcem.” Radka se zase “více než 20 let pohybovala ve vedení malých firem.” Srdcem koučuje i Natálka, která díky němu vypočítala, jak to ve vesmíru funguje přesně na procenta.
Lze vůbec koučing definovat? Stejně jako třeba “influencer” neboli člověk, který mele na Facebooku nebo Instáči hovna ve velké intenzitě, totiž ani “kouč” nemá svou vlastní podstatu a tak není pro co hledat slovo. Nejblíž k rozbředlé kokotině, kterou koučingem velmi zhruba myslíme, je “zvrhlý, imbecilní, diletantský pokus o psychoterapii.”
Diletanti z povolání toto dobře vědí, a proto se nebojí veřejně přiznat, že “propojují nepropojitelné”, “stírají přechod mezi realitou a fikcí” a že si z jejich semináře odnesete spíš “prožitky” než vědomosti. Budete mít sakra štěstí, když se vám mezi nezaměstnanými ekonomy a zasloužilými feťáky s ezotericko-psychologickými ambicemi podaří natrefit na skutečnýho MUDr., sice v oboru radiologie a zobrazovací techniky, ale nějaký knihy paní doktorka přece jen musela přečíst.
Nakonec podstatu českýho kouče nejlíp shrnula tady Verča: “Nikdy jsem nebyla jedničkářka, atletka ani mě nepolíbila v dětství múza.“ Přesně tak, Veru.